Byl jednou jeden pekař a ten každý den vstával ve 3 hodiny, aby stihl upéct chléb, který pak ráno prodával na rozcestí. Zastavovali se u něj poutníci a vždy si prodejem chleba vydělal právě tolik, aby mohl znovu další den koupit kvásek, sůl a mouku na další chléb. Lásku, kterou do chleba přidával, si kupovat nemusel – té měl na rozdávání.
Ale po nějaké době se na rozcestí zastavovalo stále méně poutníků. Zato začali kolem projíždět lidé na koních a stále méně se jich zastavovalo, aby si koupili jeho chléb. Pekař byl zklamaný a přemýšlel, jestli se jeho chléb třeba nějak nezhoršil. Začal ještě pečlivěji kontrolovat mouku, kterou nakoupil, a se stejnou láskou pokračoval ve svém úkolu. Začal také zkoušet nové druhy chleba a přidával různá koření, aby se jeho chléb stal ještě chutnější. Situace ale zůstávala stejná a jen velmi málo lidí se zastavilo, aby se nasytili pekařovým chlebem.
Časem začali lidé kolem jezdit na povozech a potom v kočárech a často ani neviděli skrze záclonky pekaře, jak nabízí své chutné dílo. Pekař byl smutný, že nikdo nestojí o jeho chléb, na který každé ráno zadělával s takovou láskou. Na mouku si musel nyní často půjčovat a nebo ji vyměňovat za zeleninu, kterou pěstoval na své zahrádce. Méně zbývalo pro něj samotného, ale stále věděl, že jako pekař musí v pečení chleba pokračovat. Napadlo ho, že by mohl zkusit upéci takový chleba, který by voněl tak silně a daleko, že by se vůně dostala i za záclonky kočárů a přilákala cestovatele, kteří projížděli. A povedlo se. Vůně nového chleba byla tak silná, že lidé skutečně občas zastavili svůj kočár a chléb koupili. A pekař měl po dlouhé době radost ze svého díla.
Netrvalo ale dlouho a na rozcestí vyrostla moderní křižovatka silnic a lidé jí začali projíždět v uzavřených a vytápěných vozech tak rychle, že ani nemohli postřehnout pekaře, který jim stále den co den nabízel chleba. Ten však navzdory nezdaru pokračoval ve své snaze vyrábět a prodávat chutný chléb s láskou. Občas se při prodeji převlékl za nějakou veselou filmovou postavu, protože věděl, že lidé hodně sledují filmy, a když se nezastaví kvůli chlebu, třeba je alespoň pobaví ve svém kostýmu a pak si jeho chléb koupí. Zkoušel různé věci, znovu a znovu přemýšlel, co dělá špatně a hledal řešení. Postupně při své práci zestárnul a zemřel.
Jako člověk plný lásky se samozřejmě dostal do nebe. A netrvalo dlouho a začali ho jiní lidé v nebi velmi srdečně zdravit a klanět se před ním. Pekař nechápal co se děje. Když to už trvalo několik týdnů, zeptal se opatrně vysokého muže, který vypadal velmi silně a sebejistě, proč se před ním uklání a zdraví ho, když se vůbec neznají. Muž se pousmál a odpověděl. Ty si na mě možná nepamatuješ, ale já jsem od Tebe kdysi koupil pecen výborného chleba. Až doma jsem si uvědomil, že ten, kdo mi jej prodal, tedy Ty, je velmi užitečný a šťastný, když dělá něco pro lidi. A já jsem byl v té chvíli velmi zaměstnaný člověk v jedné velké firmě, měl jsem spoustu peněz a podřízených, ale nebyl jsem šťastný. A Tvůj příklad zcela změnil můj život.
Pekař rád vyslechl ten příběh, ale byl velmi překvapen. Proto se raději zeptal jiného člověka, který mu také kynul na pozdrav a usmíval se. Tento byl trochu zavalitý a ne zrovna pohledný, ale velmi sympatický. Veselost ve tváři byla tím, čeho si na něm člověk všimnul na prvním místě. Muž vyprávěl, že i on si kdysi od něj koupil chléb na rozcestí. Zastavil u něj se svým vozem, protože si potřeboval zakouřit. Byl totiž velmi nervózní, měl starosti s prací, s rodinou a také se celý život trápil tím, jak je tlustý a ošklivý. A právě doma zjistil, že zase 3 kg přibral. Místo cigarety ale tenkrát vytáhl minci a navzdory své nadváze si koupil velmi voňavý chléb od pekaře. Když platil, uvědomil si, že tento starý muž nemá nic, co měl on. Auto, ženu, děti, práci, krásný dům. A přesto je šťastný a spokojený se svým životem. Od té chvíle se přestal trápit svým zevnějškem a zaměřil se na důležitější věci. Dobře vychoval své děti a začal pomáhat lidem kolem sebe.
Náš pekař se postupně začal ptát lidí, kteří se k němu v nebi hlásili, na jejich životní příběhy, a tyto si byly velmi podobné. Pochopil, že jeho snaha péci dobrý chléb s láskou byla správná a že nežil nadarmo. Nyní byl rád, že se nikdy nevzdal svého úkolu a znovu a znovu se snažil o ten nejlepší chléb pro své bližní. Mnohokrát pochyboval, jestli má cenu dělat něco, o co nikdo nestojí. A malé zázraky, které připravoval pro své zákazníky na rozcestí, si vůbec neuvědomoval. Pochopil, že je důležité stále nabízet to nejlepší, a nikdy se nenechat odradit. A byl rád, že on to dokázal!
.jpg)
