Přátelství a spolupráce

K dnešnímu článku mě inspiroval článek jiný, který na svém blogu zveřejnila Gloria. Sice tam píše hlavně o lidech a soužití mezi nimi, ale jsem si jistý, že se to stejné týká i nás kocourů.

Kolikrát jsem říkal hlavně Beníkovi, aby se nebál, když jej páníček nebo panička vezmou k doktorovi a on tam vidí ty různé jiné kocourky a někdy i pejsky, že nemá dát na první dojem, jak který z nich vypadá, a že nemusí být všichni černí jako on, aby si dokázali spolu rozumět a nevrčet na sebe. Každý má stejné srdce, stejné bolesti a stejnou šanci získávat zkušenosti na své cestě životem. A o to tu přeci jde. I se Samem se často Beník pere a ty chlupy, co musí páníčkové sbírat po souboji s Juldou, by stačily na pěkně hustý kožich. Ale když je pak večer klid a hlavně po večeři, je jasné, že nejlepší je uzavřít mírovou smlouvu, sejít se na tom nejvoňavějším polštáři nebo na gauči a povídat si před spaním něco o kocouřích snech a přáních, která se zase tak moc neliší. A to je skutečné přátelství: Objevit, co máme společného s druhými, a ne zdůrazňovat to, co nás odlišuje a rozděluje.

Ale nejde samozřejmě jen o táčky na polštáři. Když je potřeba účinně pracovat, tak je také dobré se spolehnout na přátele, protože každý umí něco trochu jiného a to je pak skutečná nádhera, když společně něco dokážeme. Kupříkladu, když páníček nechá pootevřenou skřínku, kde máme papání, je nutné nejprve sestavit tým, rozdělit úkoly, stanovit priority a pak se ten koncert spolupráce rozjede: Julda odstrčí dvířka jak to jen jde, Samík zaleze za konzervy a provede vyhledání a analýzu všech nezabezpečených sáčků s bonbóny a keksíky. Nejlepší balení posune k okraji, kde je převezme svými ostrými drápky Miccinka a mise je splněna. Beník samozřejmě zajišťuje bezpečnost celé akce a hlídá, jestli se neobjeví jiní zájemci o kořist, nebo dokonce páníčkové. A myslíte si, že by se taková složitá mise dala uskutečnit bez přátelství? Ani náhodou. Když o něco jde, táhneme za jeden provaz!
Mimochodem, co říkáte na islandskou sopku? Ta asi také chtěla ukázat vám lidem, že stačí málo a jste na tom všichni stejně. Prostě se neletí. Nikdo. My kocouři moc necestujeme, takže se nás to naštěstí moc netýká, ale také máme své "sopky", o kterých vy lidé nic netušíte...

A závěrem několik novinek:

• Miccinka už má zase nějaké malé nádorky v uzlinách, ale ještě počkáme, než jí je zase pan doktor vyndá. Jinak se má dobře, je veselá a pořád děsně krásná. A musím říct, že i kdyby třeba přišla jednou o tlapku, pořád by se mi líbila.
• Páníčkové koupili nějaký nový nábytek a protože nemají moc času, je doma v takovém tom napůl rozbaleném stavu. Různé obaly, prkýnka a krabičky - no to je úplný ráj pro Juldu. Hlavně v noci pořádá kolem 5. hodiny ráno různé sportovní disciplíny, jako je skok na krabici ze štaflí, válení sudů v obalovém materiálu, eventuálně přebírání šroubků a jejich uschovávání na různých místech bytu. Je v tom skutečně dobrý.
• Páníček nám také po dlouhé době koupil výbornou trávu. Ta tedy "protáhne" útroby, to vám řeknu. A je moc dobrá.

A to je pro dnešek vše -- mňau!