Představy

Přemýšleli jste někdy o tom, jak naše vlastní představy ovlivňují náš život a naše jednání? Já tedy ano - a musím říct, že mě to vždy znovu a znovu dost vyděsí!
Tak například, když k nám kdysi přišel nový kocour - Sam, tak jsem si říkal, že to bude nějaký cizí kocour, co se mi chce nacpat do bytu, přebrat mi Páníčka, sníst mi ty nejlepší kousky z večeře. A hlavně, protože nebyl černý jako já, nebyl jsem si jistý, jestli si vůbec budeme rozumět. Respektive, spíš jsem "věděl", že si rozumět nebudeme! Děsně jsem na něj syčel a i tlapkou jsem občas seknul, až mě musel Páníček několikrát zavřít do jiného pokoje, abych se uklidnil. A potom oběhlo pár týdnů a byli jsme Ti největší kamarádi. A protože Sam měl trochu menší zkušenosti než já, začal jsem ho dokonce učit všechno, co jsem uměl.Každý den jsme spolu usínali a zažili jsme spolu spoustu legrace a prožili mnohá dobrodružství.
A to je přeci hrozné?!?! Kde se ve mně ty hrozné představy vzali? Dnes už to vím: Každý kocour i človíček má totiž tendenci vytvářet si neuvěřitelné fantazie a představy, jak věci vypadají - i když realita může být úplně jiná. A na to musíme dát vélikánský pozor. Je to totiž hrozně nebezpečné!

Přinejmenším se zbavujeme možnosti vidět věci takové jaké jsou a něco nového třeba pochopit nebo se naučit. Pokud dopředu "předpokládáme", že něco nějak dopadne, nedáváme sobě ani jiným vůbec šanci. Někdy ty svoje představy překonáme, ale spíše je to jen "jako", abychom se neztrapnili. Překonat je doopravdy dá práci, ale rozhodně to stojí za to. Když k nám přišel domů další kocour (Beník), tak už to bylo úplně jiné. Řekl jsem Samovi, jak se asi Beník bojí a ten hned šel za ním a pořádně ho olízal, aby Beník věděl, že ho tu budeme mít všichni rádi a se vším mu pomůžeme. A podívejte se, jací to jsou dnes kamarádi.